Slime king

V temných zákoutích Antorie, daleko od lidských sídel a zvědavých očí, se nachází 

tajemné království Slizonie. Toto království bylo domovem národa slizu, tajuplných bytostí, které vypadaly jako zářivé, měkké a neustále se měnící hmoty. Vládce tohoto království, Král Slizodán První, byl uctíván pro svou moudrost a sílu. Jeho poddaní ho milovali a obdivovali, protože věděli, že je to právě on, kdo je chrání před nebezpečím a vede je k prosperitě.

Král Slizodán byl vysoký a zářil jasnou zelenou barvou. Jeho tělo bylo průhledné, a když se pohyboval, měnil tvar a velikost podle potřeby. Jeho hlas byl hluboký a melodický, jako ozvěna v jeskyni. Slizodánova koruna byla z krystalů, které zářily duhovými barvami a symbolizovaly jeho nekonečnou moc a moudrost.

Jednoho dne, když se Král Slizodán procházel po svém paláci vytesaném do skalních stěn podzemní jeskyně, byl přerušen svým věrným rádcem, Slizíkem. Slizík byl menší než Slizodán a jeho tělo měnilo barvu podle jeho nálady. Tentokrát bylo zbarvené do temně modré, což znamenalo, že nese špatné zprávy.

“Vaše Veličenstvo, omlouvám se, že vás ruším, ale mám pro vás naléhavou zprávu,” řekl Slizík. “Naše průzkumné jednotky objevily, že se blíží nebezpečí. Lidští horníci se dostali příliš blízko k našemu království a hrozí, že odhalí naše tajemství.”

Král Slizodán se zamyslel. Lidé nikdy neměli o existenci Slizonie vědět. Tajemství jejich existence byla chráněna po staletí. “Musíme jednat rychle,” řekl Slizodán. “Svoláme radu a rozhodneme, jak postupovat.”

V sále trůnu se brzy shromáždili všichni významní představitelé království. Byli zde Slizomágové, Slizoválečníci a další důležité osobnosti. Každý měl svůj vlastní názor na to, jak situaci řešit. Někteří navrhovali okamžitý útok na lidské horníky, jiní se přikláněli k tomu, aby se stáhli hlouběji do podzemí.

Slizodán vyslechl všechny návrhy a nakonec promluvil. “Naše síla spočívá v naší jednotě a tajemství. Nemůžeme riskovat, že budeme odhaleni. Ale také nemůžeme nechat lidi, aby narušili náš domov. Musíme je zastrašit, aby se sem už nikdy nevrátili.”

Následujícího dne vyslal Slizodán svou nejlepší jednotku, složenou z nejodvážnějších Slizoválečníků a nejschopnějších Slizomágů, aby zorganizovali tajemnou a strašidelnou inscenaci. Podzemní jeskyně se proměnily v labyrint plný podivných zvuků a světel, které měly odradit každého vetřelce.

Když se horníci vrátili do jeskyní, byli zmateni a vystrašeni. Slyšeli děsivé ozvěny a viděli podivné světelné úkazy, které si nedokázali vysvětlit. Po několika dnech, kdy se nikdo z nich neodvážil dál, se rozhodli vrátit se zpět na povrch a jeskyně uzavřít.

Král Slizodán sledoval jejich odchod s pocitem uspokojení. Jeho plán vyšel a království Slizonie bylo opět v bezpečí. “Dobře jsme se ochránili,” řekl svým poddaným. “Ale musíme zůstat ostražití. Naše tajemství je naše síla.”

A tak národ slizu, vedený moudrým a statečným Králem Slizodánem Prvním, pokračoval v tiché existenci v temných zákoutích Antorie, neustále připraven chránit své tajemství a svůj domov. Král Slizodán se stal legendou, nejen mezi svým lidem, ale i mezi těmi, kteří o jejich existenci ani nevěděli, jako moudrý vládce, který dokázal ubránit svůj lid před všemi nástrahami světa nad nimi.