Orcus

Kapitola 1: Princ Nemrtvých

V temnotě, která prostupovala vrstvami existence, leželo království, kde život neměl místo a kde smrt vládla železnou pěstí. Toto království se nazývalo Thanatos, 113. vrstva Propasti, a jeho vládce byl Orkus, Princ Nemrtvých. Byl to bůh smrti a pán podsvětí, který ovládal nejen mrtvé, ale i všechny aspekty zmaru a úpadku.

Orkus nebyl bytostí, která by spěchala. Jeho existence byla nesmrtelná, nekonečná a jeho čas neomezený. Často hleděl do nekonečna temných plání své říše a rozjímal nad osudem světa Antoria. Byl to svět plný života, svět, kde se rodily nové civilizace, kde květly lesy a hory se tyčily k nebesům. Ale Orkus viděl jen to, co by tento svět mohl být – svět bez života, plný mrtvých, kteří by ho uctívali jako svého jediného pána.

Na Antorii žil princ jménem Darius. Darius byl mladý, krásný a plný života. Byl dědicem trůnu jednoho z nejmocnějších království na Antorii. Byl to muž, který byl obdivován svými lidmi, a jeho otec, král Aldrian, byl na něj nesmírně pyšný. Ale Darius měl tajemství. Tajemství, které ho spojovalo s temnými silami, o nichž jeho otec ani nikdo jiný neměl tušení.

Jedné noci, když měsíc svítil jasně na obloze, se Darius vydal na svou obvyklou cestu do hlubin lesa. Tam, v tajné svatyni, uctíval boha, o kterém nikdo nevěděl, že existuje – Orkuse. Darius toužil po nesmrtelnosti, po moci, která by překonala všechny jeho předky. A Orkus ho slyšel.

Kapitola 2: Spiknutí

Orkus viděl potenciál v mladém princi. Byl si vědom jeho ctižádosti, jeho touhy po moci a jeho ochoty obětovat vše, aby dosáhl svého cíle. Byla to přesně ta kombinace, kterou Orkus hledal. Rozhodl se tedy Dariuse použít jako svého pěšáka ve velkém plánu na dobytí Antorie.

Darius začal dostávat vize. Vize, které mu ukazovaly zničenou Antorii, svět, kde z nebe pršel popel a zemi pokrývaly kosti. Ve všech těchto vizích viděl sebe na trůnu, obklopeného nemrtvými, kteří mu sloužili. A vedle něj stál Orkus, jeho pravý pán.

Orkus mu ve snech prozradil tajemství nesmrtelnosti. Daroval mu moc, kterou by žádný smrtelník neměl mít. Moc povolat mrtvé zpět do světa živých, moc nad životem a smrtí. Dariusova touha po moci rostla a s ní i jeho oddanost Orkusovi.

Jednoho dne, kdy měsíc zcela zmizel z oblohy a svět zahalila temnota, Darius učinil svůj první krok na cestě k nesmrtelnosti. S pomocí Orkusovy magie povolal armádu nemrtvých, která začala ničit vesnice a města. Darius se změnil. Jeho srdce ztvrdlo, jeho duše se ponořila do temnoty a jeho lidé ho začali nenávidět. Ale on se o to nestaral. V jeho mysli byla jen jedna věc – moc.

Kapitola 3: Pokus o pád Antorie

Království Antorie bylo v chaosu. Lidé prchali před nemrtvými, kteří přicházeli ve vlnách. Každý den přibývali další a další mrtví, kteří se přidávali k Dariusově armádě. Král Aldrian byl zoufalý. Nechápal, jak mohl jeho syn takhle zradit svůj lid, svůj domov.

Dariusova proměna však nebyla zdaleka u konce. Orkus mu začal odhalovat další a další tajemství temné magie. Darius se stával mocnějším s každým dnem, jeho síla rostla do nepředstavitelných rozměrů. Ale cena byla vysoká. Jeho tělo začalo hnít, jeho tvář se stávala bledší a jeho oči ztratily lesk. Byl to začátek jeho přeměny v nemrtvého pána.

Orkus se stále víc propojoval s Dariusovou myslí a věděl, že nastal čas otevřít portál, který by spojil jejich světy. Díky temné magii začal portál vznikat v samotném srdci Antorie. Darius stál poblíž, když z portálu začala pronikat temná energie. A pak se objevila Orkusova ruka, dřímající obrovskou hůl, která měla být nástrojem zkázy.

Ale právě v tu chvíli, kdy se zdálo, že Antorie padne a Orkus vstoupí do světa živých, objevili se hrdinové. Mocní bojovníci, mágové a kněží, kteří spojili své síly, aby zastavili zkázu. V poslední chvíli zasáhli a oslabili portál natolik, že začal ztrácet svou moc. Orkusova ruka začala mizet a portál se postupně uzavíral.

Orkus zuřil, ale než byl portál zcela zavřen, udělil Dariovi novou moc. Moc otevřít portál znovu, až bude správný čas. Darius se s touto novou mocí vydal znovu do boje, ale hrdinové byli připraveni. Po zuřivém boji, ve kterém se zdálo, že Darius nemůže být poražen, se jim podařilo ho porazit.

Kapitola 4: Věčné uvěznění

Hrdinové věděli, že Dariuse nemohou zabít. Jeho spojení s Orkusem mu poskytovalo nesmrtelnost, která byla nezlomná. Místo toho ho uvěznili na místě, kde jeho moc neměla žádný účinek. V temném žaláři, hluboko pod povrchem země, kde byl odříznut od všech zdrojů temné magie.

Darius, nyní uvězněn, křičel a sliboval pomstu. Jeho hněv rezonoval kamennými stěnami jeho vězení, ale jeho moc byla bezmocná. A zatímco hrdinové oslavovali své vítězství, věděli, že tento boj byl jen začátkem. Orkus nebyl poražen, jen zadržen. A Darius, i když uvězněn, čekal na den, kdy bude moci znovu sloužit svému pánovi.

Jeho křik a sliby pomsty dodnes straší ty, kteří se odváží přiblížit k jeho vězení. A svět Antorie zůstává ve střehu, vědom si, že Orkus a jeho Nemrtvý princ mohou jednoho dne znovu povstat.